Den 8. - 10.8. (Neděle)
Ráno nás probudily divné neidentifikovatelné zvuky. Standardní start v kaši a balení a hurá na 16ti km štaci. Les pomalu ustupoval, šutry přibývaly. Pomník ve 1452 m a stoupali a stoupali až se nám naskytl pohled na údolí s jezerem Lac de Nino (1743 m),
kde se na golfovém hřišti protkaném potůčky pásly koně a krávy.
U jezera jsme příjemně poobědvali a konečně začali psát deník. Následoval mírný sestup údolím přes vyhořelou planinku, kolem farmy, kde jsme zakoupili za 9 eur místní sýr (zhruba 500g). V dáli jsme zahlédli další chatu Refuge de Manganu (1601 m), u které jsme vyhodili odpadky, uvařili na korzaplynu a spolkli sýr. Chtějíce umýt nádobí se Palda a Evča společně se Švýcarem podivovali nad německým praním prádla na 110% (i 120%). Dále pobavil celý tábor lví megapšouk obřího rozsahu, prostě prd na celý tábor, až se koně lekli, za který si autor vysloužil alespoň obdiv přísedícího davu. Pozn.: tvůrce nepatřil k naší skupině.
PaR si koupili malinový pivo Torra, při jejichž konzumaci se za stanem Janky (Jirka+Anka=spolučeši turisti) zvedlo malé tornádo, které nejprve odneslo sbírku igelitových tašek, což upoutalo tábor, a následně nastalo vrcholné číslo, což byl vzlet karimatky bez Aladina, fusky a další UFO právě od Janky. Sbalili jsme pár svých švestek (i slivovic) a šli v cca 19hod najít nocležiště dál po GR do hor.
O párset metrů výš jsme našli obrovskou louku se zvonícími krávami, kde jsme se po mírném průzkumu vyšších pozic Robem usadili na mírném stupni nad cestou. Odčervili, zagumítkovali a šli se uložit. Pohled na Mixéra a jeho pyžamo s americkou vlajkou v pase dalo vzniknout kultovnímu popěvku „fašos tu nechceme“, který prolínal celý výlet. Než si na nás stihl sednout první komár, zlomil se vejpůl zimou ve vzduchu a spadl. Potom už jsme jen celou noc klepali kosu (3°C).
Den 9. - 11.8. (Pondělí)
Ráno jsme vstali až když nám slezla jinovatka z očí a daly se otevřít. Znovu se rozběhl krevní oběh a začaly fungovat první mozkové buňky, a sice buňka žrací a chcací. Poté se přidaly i zbylé dvě buňky orientační a šlapací. Bylo vyhráno a nakonec se uvařila i voda. Stoupali jsme roklí, ve které bylo údolí, ve které byla rokle, kterou jsme neviděli.
Dopravili jsme se dlouhým výstupem do sedla Breche de Capitello (2225 m) vedle třetího zubu a zahlédli dvě velká jezera na druhé straně hřebenu. Pokochali jsme se a pak dolu-nahoru, když tu při stoupání nás vyrušily 4 hromující stíhačky, které skoro oblízly jezera pod námi. Při obědě na balvanu si to stíhačky zopakovaly, asi aby nám pročistily uši.
Následoval opět šílený sestup a s vrzáním kolen jsme se dokodrcali k další chatě Ref. de Petra Piana (1842 m), kde jsme v roští za potokem rozbalili batohy a ponořili odřené pahýly nohou do chladivé tůňky s pulci. Kosini obratem vyrazili v 15:45 na Monte Rotondo (2622 m) a zbytek prováděl veget kombinovaný s potravou a očistou.
Hoši cestu zvládli i s koupačkou v plesu mnohem rychleji , než bylo psáno (nahoru 2,5hod místo 3,5hod dle směrovky dole). Po návratu Kosini rychle uvařili a zbytek šel pomalu napřed hledat místo, kde složit hlavy (cca ve 20:15). Ještě před odchodem se z nás místní šéf kempu snažil vytáhnout nějaký eura za nocleh, ale Honec mu to vymluvil, aniž jeden druhému rozuměli. A tak jsme se raději nenápadně vytratili.
Při sestupu do údolí šero pomalu vystřídala tma a zhruba u salaše začalo být skákání po kamenech do neznáma zajímavé. Světlo měsíce pomalu přestávalo stačit a vystřídalo ho světlo čelovek, které neustále pročesávalo okolí cesty. Palda dával světelné a zvukové signály vysílačkou dohánějícím Kosinům. Po necelém dvouhodinovém hledání duo Honec s Tomem náhodně odbočili z cesty a vykouzlili zříceninu pro 7 osob. Odčervili a zpísmenkovali se a spokojeně usnuli. Tentokrát jsme však nenařídili budík.
Den 10. - 12.8. (Úterý)
Hluk blízkého potoka přeřvával vřískot cikád a proto jsme ráno neslyšeli kobrtající turisty kutálivši se údolím. Díky noční procházce jsme se „ráno“ skoro neprobudili. Praním a mytím těl jsme znečistili potok a po tomto zákroku až nevhodně prokoukli. Velmi poklidným tempem jsme se vykutáleli ze zříceniny a pokračovali po GR.
Minuli chaloupku a Palda to zkratkou zalomil rovnou do vysoké trávy. Naši chuť do pochodu zastavil až uzavřený mostík, který jsme obešli hopsáním po obřích balvanech. Tak jsme opustili naši milovanou GR a napojili se na Mare a Mare Nord. Podle potoka jsme si to štrádovali dál a hledali mezi davy koupajících se žabožroutů vhodný plavecký bazén. Našli a okamžitě tam naskákali. Rob jak se patří padal ze stromu ala Tarzan. Po neúspěšné vraždě vážky jsme už jen opalovali pupky mezi zraním. Pak se šlo a šlo a po Šumově označkování trasy a oplakání holí jsme opustili rezervaci a vylezli po tavící se silnici do Vivario. Objevili jsme železniční stanici Camping Savaggio (cca 900 m).
Vzhledem k tomu, že jsme měli asi hodinu času, jsme se rozhodli vypít vedlejší kempovací stanici. Dali jsme pár mikropiv (0,25l) a nanuků a odebrali se k zastávce, která praskala ve švech nám již známými tvářemi. Z přijíždějícího vlaku málem vypádávali hlučící gerunti, a tak jsme se raději odebrali do posledního vagónu. V Corte jsme si konečně sedli a v Ponte-Leccia jsme nabrali hodinové zpoždění.
Za pět minut osm nás vlak vyklopil v Bastii a my jsme jen tak tak stihli před zavíračkou nakoupit v obchůdku Chucchio. Opojeni a otěžkáni plnými taškami žrádla jsme vyrazili na naše oblíbené stanoviště do informací v přístavu, kde jsme náhle zjistili, že nám někdo chybí. A nebyl to nikdo menší než Robin, který ládujíce svůj baťoh pochutinami nás nechal zmizet za horizontem událostí. Naštěstí to nebyl hloupý chlapec a po malém sportovním výkonu nás objevil. Zabrali jsme bezdomovcům levice a uložili se ke spánku rušeným rachotem vodotrysků.
Den 11. - 13.8. (Středa)
Rušeni kolemjdoucími davy v poklidu vstali, zabalili a vlítli do blízkého Centra comercionale. Pod dohledem securitas jsme doplnili stavy zásob, pivních i tuhých. První vlna snídaně v klimatizovaném až zmrzlém supráci vystřídala druhá vlna v pařáku u autobusáku. Poté, co se do busu narvalo stádo frantíků, jsme i my dodlábli a naládovali se dovnitř.
V 11:00 řidič nahodil motor a přejel kopec do St. Florent. V prudkých zatáčkách jsme se pokochali náramnými výhledy na obě pobřeží. Veselý řidič nás vysadil mezi špárem a přístavem, za kterým se široko daleko rozprostírala písčitá pláža a přilehlé kempy. Rozplácli jsme se nedaleko v prvním stínu smrdutého křoví a vlítli se uhasit do zvířeného písku a lehké špíny v moři.
Máčení střídalo nakupování a žraní. Nutné říci, že na večer nakoupil každý vínko a pivko.
Šmákli jsme si na výborným cedrovým pivu, které bylo tak dobré, že jsme se o něj podělili s keřem. Se setměním jsme vyrazili hledat soukromou plážičku. Opět jsme úspěšně ignorovali kempy. Soukromá plážička se však nekonala a ožraní komáry se jali ožrat a poté přespat na veřejné pláži. Jediní Šumák a Honec, od hlavy k patě slaní, nechápavě příhlíželi krvavému běsnění komárů na tělech svých nebohých kamarádů.
Sedíce na igelitu jsem mluvili, ochutnávali vzorky a Mixer kontroloval, aby při pití nikdo nemluvil i se slovy „písek do huby.“ Večírek se vcelku zdařil, víno na hlavu zakáplé pivem mělo něco do sebe. Následně ŠP strhaje trenky naskákali do víru vášní zpěněných vod. Ostatní vytuhli zalepeni od písku na igelitu.
Den 12. - 14.8. (Čtvrtek)
Ráno v 6hod nás probudil Fanda popelář s Bédou Trávníčkem, kterej si upravoval píseček. Jeho řítící se stroj na naše maličkosti nás přesvědčil zvednout zadky. Našli jsme příjemný stín borovic, kde jsme strávili celý den i noc. Podtunelovali jsme pláž, připravili pasti na popeláře Fandu, do kterých se nakonec chytil bezvýznamný harant,
který poté dostal vyčiněno od rodičů, že neumí chodit. Rozděleni do skupin jsme vyrazili prozkoumat město. Výlet k citadele první skupina TLP nezvládla, neboť téměř litr džusu z tří kil ovoce umí prohnat. Potřeba vykonána v kavárně, pří té příležitosti káva. Druhá skupina citadelu prozkoumala se zanešenými střevy.
Pro velký úspěch jsme zopakovali pijánovici minulé noci a drobně ovíněni pouštěli hudbu z mobilů jak místní trotles.
Den 13. - 15.8. (Pátek)
Opět jsme vstali, jak už to tak bývá, a po průjezdu Fandy jsme se přesunuli na naše první stanoviště u kempu. Rozkoupali, rozfoukalo, rozvlnilo a řáchaje se ve vlnách se bavili padajícími serfisty. Kolem poledne se postupně všichni vyspršili v kempu a zkulturnili se na cestu busem.
Ačkoliv jsme byli na autobusáku o hodinu dřív, ještě hodinu po odjezdu jsme tam byli. Malý zádrhel, nejspíš byl na řidiče příliš silný vítr a tak se na to vybod. Další autobus jel až druhý den ráno (jeli dva denně), což nás donutilo hledat alternativu. Nakonec jsem po dvojicích odstopovali. Šlo to dobře až na to, že někteří zmokli a jiní jeli natěsnáni v psím kotci. První do Bastia. doraživši RaP šli čekat na ostatní do kavárny a nakoupili piva pro ostatní na přivítanou, avšak ti dorazili tak rychle, že na kafaře museli čekat na místě srazu u informací.
K našemu naprostému zděšení byl otevřen v pátek odpoledne jen malý krámek Cucchio. Nakupili jsme víno na loď, nějaké dárky a pak zbytečnosti jako jídlo. Po obejití města při hledání restaurace jsme se vrátili téměř na začátek a před šíleným větrem zalezli do dveří pizzerie, kde jsme si dali kupodivu výborný pizzy a piva. U našich oblíbených a narvaných informací jsme vyčkali příjezdu půlnočního trajektu popíjeje lahvinku vína.
Den 14. - 16.8. (Sobota)
Trajekt dorazil o hodinu a půl dýl a do Livorna přijel o půl hodiny dřív než bylo na jízdence. Plavbu jsme přečkali vleže za automaty a příjemně si chrupli. V Livorně nás zaskočila svinská přeháňka, díky níž jsme přes svižný pochod nestihli ranní vlak do Říma. Před vlakáčem v parčíku jame uvařili kaše, chiny a cournesfláky.
Tím došla poslední bomba a Mixoš ji slavnostně vyhodil, aby odlehčil pár gramů ze své „těžké“ nálože. Objevili jsme obchoďák „eurospin“ stylu penny v čechách a byli šokováni nízkými cenami. Mixoš vyrobil v automatu pohled, který Rob napsal a odvezli si jej do Čech. Nastoupili jsme do klimatizovanýho vlaku a otevřeli další lahvinku. Posvačili všemožné smradlavé sýry, Mixoš naplnil dva koše a chvílema pospávali.
V Římě jsme uložili baťohy do úschovny a vydali se nekonečným metrem na audienci k papežovi (který na ni ovšem zapoměl). Navštívili jsme Vatikán, kolem pevnosti Castel Sant’ Angelo k Pantheonu. Pak Monument Vottorio Emanuele II a Fontana di Trevi, kde i prázdnou pizzerii, kam nás natlačil místní s hesly Nedvěd a „republika čeka“. Šumovi konečně nastavil zrcadlo, a to na každé stěně pizzerky. Zblajzli jsme další pizzy či lazaně a pár italských piv.
Večerní procházka Římem nás dovedla zpět na Termini. Vyzvedli si zavazadla a vlakem poslepovali cestu na letiště. Zde našli příjemný plácek u toalet a obestavěli ho sedačkami a normálně zvyklý na tvrdý podlaze, tentokráte i rovný spali. Palda si myslel, že během noci několikrát procitl a viděl nádherné nahé (ikdyž říká oblečené) letušky a neviděl růžového slona ve žluté ponorce, na které byl nápis realita.
Den 15. - 17.8. (Neděle)
Dnes naposled se všichni probudili na zemi ve spacáku a hledali způsob, jak zabít čas do odletu. A tak píšeme deník. Letadlo by mělo letět kolem druhé. Za chvíli dáme kafe, Mixer dožere cibuli a půltunový rybičky a půjde do karantény.
Letadlo vzlítlo s půlhodinovým zpožděním a vcelku rychle kleslo a přistálo v Ruzyni. Na Honce zde už čekala Eliška, ovšem k našemu zklamání bez velkého transparentu. Městskou jsme se svezli do Holešovic, kde jsme se rozhodli spolem naposled povečeřet.
Svijanská byla zas zavřena, tak jsme skončili tam kde jsme začali Na Kovárně. Konečně jsme si zas dali český pivka a pořádně jsme se nadlábli. Rozloučivši se Palda odběhl stihnout poslední bus v osm do Brna, Honec s Eliškou odfrčeli taky v osm vlakem. Ostatní se taky rozutekli do svých pražskejch brlohů. A to je konec naší komédie... a vše další záleží na vás, na nás a hlavně teda na chuti.
Heslo Korsiky: „Jsme ve dvou třetinách, za chvíli budeme v půlce.“
Na vytváření deníku se podíleli více méně všichni členové, za přepsání textu do compu DÍKY PALDOJ !!
Fotky jsou vybrány ze všech foťáků.
