Den (-1). - 1.8. (Pátek)
Rok sešel s druhým rokem, a tak se rozhodlo, opět společně vyrazit někam na kopce. Po malých úpravách byla naše úderná sedmička následující: Tom (Šumák) a Léňa, Rob, Mixer, Palda, Honec, Evča.
Večer sraz ansámblu Na Kovárně. Mixer přijel na kole po D1.
Den 0. - 2.8. (Sobota)
Většina dokupovala a balila a Palda si zašel na kafíčko. Dorazil Honec a v 17:00 sraz v číně na poslední jídlo u nás a odjezd na letiště, kde jsme si dali pivka v Bille. Při odbavení Paldu a Léňu donutili zout si boty, čímž si pracovníci znepříjemnili den. Ve 20:15 letadlo najelo na runway a 22:00 už sedělo v Romu (Fiumicino). Vlakem (regionale) jsme za 6,50 dojeli sedíce-spíce do zastávky Rome Ostiense. Na a kolem nádraží leželi i stovky nocležníků.
Den 1. - 3.8. (Neděle)
Kolem půlnoci jsme se vypravili na vycházku k blízké Piramide. Bylo slušné horko a vlhkost vzduchu byla neskutečná. Vzhledem k našim čilým ksichtům jsme pokračovali směr Koloseum za zvuku ladné technohudby. Obešli jsme na střídačku Koloseum a Konstantinův oblouk a vydali se na hlavní nádraží Termini, mohli jsme ujít tak 5 km. Zde se čekalo před zavřenou bránou. Někteří si dali nějaký ty lahváče 0,75l ze sousedního baru za 3,50 a ze stánku za 3 eura. McDonald byl jen na hovno. Ti, kteří usnuli, vytvářeli kuriózní sochy. Nádraží otevřeli v 4:30. Vlak do Livorna jel v 6:09 a číslo nástupiště 25 se objevilo až na poslední chvíli, což způsobilo lehké ranní vyklusání na 500m. Nakonec měl ale mírné zpoždění.
V né zrovna bdělém stavu nás v půli cesty průvodčí vyhodil do jiného vagónu za žvatlání italštiny. Kolem desáté jsme se ocitli v Livorno a po hlavní třídě jsme si to směrovali k moři. Našli jsme jen jednu placenou pláž, takže jsme vlezli, inspirování dalšími lidmi, přes plot na kamenné pobřeží pod zříceným barákem.
Bylo tu tak na 30 lidí. Pařák byl svinskej. Koupem, žerem a z oken na nás (Léňu) serou holubi. Šumák a Palda se musej do vody moc ukecávat, Evča nejde. Výlet pro pivo do města byl marný, zavřeno, neboť maj siestu. Trajekt měl jet v 18:30, a tak jsme po pár hodinách u vody vyrazili do přístavu. Dali jsme těstoviny v přilehlém bufíku a pivka a chystali jsme se nastoupit na loď. Ovšem ta nikde. Mezi haldami lidu jsme čekali až do devíti. Vlítli jsme tam jako první, neúmyslě se povedlo předběhnout ostatní, a zabrali jsme si lehátka venku na palubě. Cestou jsme sem tam pochrupovali. Byli jsme totálně mrtví, druhá noc bez spánku.
Den 2. - 4.8. (Pondělí)
Do Bastie se přijelo v 1:00 a hned jsme začali hledat místo, kde bychom se konečně po třech dnech vyspali. Zakempili jsme ve vzdálenější čekárně na trajekty u informací, kde byla klíma a wc. Rob, Palda a Honec se zašli poohlídnout po městě na krámy, kde by se koupila bomba a jídlo. Našli pár sportů a špárů.
Ostatní zatím spali za lavicemi na karimatkách. Trojice se vrátila ve 3:00 a také zalehla. Ovšem ve 3:30 nás vyhodili ven, že zavírají. Tak spíme o pár metrů vedle kolem lavic, ale už venku v horku. Po ránu nás budí stříkající voda ze země a Palda se urychleně přemísťuje na sušší místo.Probuzeni vyrážíme do obchodů na jídlo, bomby ovšem nemaj. Na informacích nám poradili nedaleké obchodní centrum, ale my spěcháme raději na vlak. Na vlakáči koupil Honec lístky do pojízdné sauny nach Calvi. Říkají tomu vlak. Během cesty jsme se koupali ve vlastní šťávě a po vystoupení jsme vlastní šťávu vyměnili za moře (stejně slané).
Vykoupali vše a odešli do blízkého Super-U, kde nakoupivši vše nakoupili vše za euroše. Na závěr polkli pívo ve vodě a vyrazili na bus do Calenzana (275 m). Do karosy se vešla i řidička a krouživými pohyby volantu nás přivezla k cíli na start GR20. Kemp jsme úspěšně ignorovali a jak volové vyrazili do kopců. Mixér na cestě potkal bejka, řekl mu uhni a býk uhnil.
Pět minut poté, toho samého býka, v té době už vola, potkal Honec a zažil s ním drobnou při. Po sundání červeného trička a obejití keřů Honec zvítězil. V prvním sedle jsme vyvalili spacáky. Mixer povečeřel ukořistěné býčí kule. Vše jsme zapili po francouzském způsobu třemi lahvemi vína a po prohlídce oblohy šli chrápat.
Den 3. - 5.8. (Úterý)
Kolem šesté nás začali míjet první turisté. Narychlo, během hodiny, jsme bleskově sbalili a vyvalili se Češi zdola (Jirka a Anka). Dali jsme se na cestu a šli jsme a šli okolo kompletně vyteklejch potoků, prodírali se hustým porostem a lezli jsme přes skály s psychicky zdeptanými mozky, s málem vody, v pařáku, a hnali se k cílové chatě.
Cestou jsme napojili polomrtvé Francouze a úspěšně (úplně vyprahlí) dorazili kolem 15:00 k chatě Ref. de l’Ortu di u Piubbu (1520 m).
Tuze tuzí jsme zalezli do stínu za chatou a nadále tuhli. Pak uvařili a jedli jídlo. Ochutnali se Pietry (corsa pivo), koně útočili na Honce. Zdejší dostatek vody způsobil fronty v místní sprše. Zaplatili jsme 4 eura za pobyt,
vypreparovali Tomoj 2 klíšťata a zakempili v kopci pod chatou, jediní šumáci stavěli stan. V noci pěkně fučelo a nebyl to Mixer, který spal v kamenném žlabu na skále. Dali jsme budíka na 6:00 a vypálili červa. Vítr nám v noci ovíval tváře.
Den 4. - 6.8. (Středa)
Vstali v půl sedmé, posnídali a mezi posledními vyrazili. Přehoupli jsme se přes sedlo a podél skal po velkých šutrech vystoupali nahoru. Po krásném hřebínku nahoru a dolů, jak to tak na Korsice už bývá. Naše horolezecké umění se stále zlepšovalo a přes občasné protesty jsme směle postupovali.
Na závěr jsme za šíleného horka dvě hodiny strmě klesali a Šum s Paldou si dali závěrečný kilometrový úsek spurt a občasnými šutrovými sjezdy zostudili míjející žabožrouty. R+E+L si dali halucinogenní vodu a u chaty Ref. de Carrozzu (1270 m) jsme se usídlili v mraveništi, kde jsme uvařili a rozhodli se opět ignorovat kemp
a navečer se vypravili dál. Přešli jsme visutý houpající most a po vzdušných plotnách, jištěných šňůrou na prádlo, stoupali údolím kolem potoka, kde Mixer našel spací plac na skále s modrou lagunou hned vedle. Všichni si tedy sestoupali 30 metrů a vykoupali se. Vyoperovali (nožem) jsme další Evči-chlípné klíště, schovávali se chvilku před vrtulníkem,
který kolem nakonec vůbec neletěl. Rob rozvášnil ovci jeho líbivou ovčí řečí. Vypálili červa, chvíli zevlili do hvězdné oblohy a většina z nás usnula. Evča si dávkovala spánek po minutách.
Den 5. - 7.8. (Čtvrtek)
V pět ráno kolem nás profrčeli 3 fra. úchyláci s čelovkami. S rozbřeskem následovali další. Cesta vedla nahoru, kolem jezírka, stále nahoru, až vylezli krpál. Poté sestup a po vrstevnici nahoru-dolu do sedla. Tradiční krátké zabloudění a rychlý oběd na hřebeni v sedle Breche de Stagnu (1 985 m). MRP vylezli na Muvrella (2148 m).
Mixoš se trhnul na prodlouženou hřebenovku a zbytek bandy šel šíleným slezem, šíleným vedrem k Haut Asco (1422 m). Hřebenovka byla značená starými polosmazanými značkami + občas panáci, ale několikrát se povedlo naběhnout na slepou odbočku - téměř v celé délce jde po pravý straně hřebene. Palda ve formě píchnul holkám s báglama a s Robem sběhli rychleji a vrátili se s pivní kaštanovou pomocí zpět do kopce.
Bodla i našim známým Čechům. Na parkovišti jsme potkali dva české motorkáře, kteří nás vítali se slovy. „Jestli todle podnikáte, tak to vás to musí opravdu bavit.“ Krátce jsme se usídlili mezi hovny pod podesraným barem. V blízkém korytě vyprali svršky a z vysílačky se ozvalo. „HOVADA“ a za padajícím kamením se přiřítil Mixer.
Popošli jsme kousek proti proudu do stínu a vařili krmi. V potoce se vychladilo české pivo a vegetilo se. Tom s Honcem se zabavili v potůčku, kde splavovali šišky jak ve F1 a
Mixer zjistivší, že Monte Cinto (2706 m) možná není tak daleko, popadl vysílačku, flašu vody, mobil a foťák a vyběhl ku hřebenu v 17:15. Z vysílačky se ozývalo, že je trasa špatně značené a že nahoru půjde do 19 hodin, a pak to otočí na vytoužené menu v restauraci, doufaje, že to stihne.
Běh skoro na Monte Cinto (2706 m):
začátek lesem nějak tak po vrstevnici, pak podél potoka (tam chlápek řiká, že to je výlet na 7 hodin, je cca 17hod), pokračuje to přes mostek po skalnatým úbočí kolmo nahoru. Dál cesta po všech frakcích suťoviska až nad koncem údolí se cesta rozdvojila a ztratila.
Výlez na hřebínek, kde to už dál nešlo cca 2300-2400m.n.m ~19hod vpravo od vrcholu - pár fotek a úprk dolů stejnou cestou na menu do hotelu.
Děvčata si dala magnum a PRH si zašli na večeři do hotelu, kam se poté okolo 21:00 přiřítil i Mixoš. Ustlali jsme si kus nad chatou na plácku u vodojemu, kde nás po celou noc hlídala i místní bojová kráva. Celou noc nás lehce ožírali komáři.
Den 6. - 8.8. (Pátek)
Ráno nás opět probudili pochodující tvorové. Tradičně jsme posnídali kaši, doplnili zásobu vody a zapojili se do vláčku turistů. Už od rána nám svítilo do zad slunce a poprvé nešlo o příkré stoupání. Mixoš šel konečně jako normální člověk, neboť Cinto ho zhuntovalo (běžel na večeři až si odřel nohy). Pohádková idila byla v sedle Bocca Tumasginesca (2183 m)
přerušena kamennou strží plnou nesmyslně umístěných řetězů a turistika se změnila takřka v horolezectví. A najednou atencion a Paldovi zůstal kámen v ruce a pokračoval hopsavými skoky nad hlavami přeživších Francouzů. Palda a Rob si slez pro velký úspěch zapakovali ješně jednou, aby pomohli holkám s krosnama. Co se slezlo, muselo se hned zas vylézt. Celá procedůra nám trvala několik hodin. Na vrcholu v sedle Bocca Minuta (2218 m)
se tradičně poobědvalo a udělalo grupenfoto. Kolem chaty Ref. Tighiettu (1683 m), kterou jsme minuli vidivše vodopádík s lákavou tůňkou, kam jsme se v plné rychlosti, sotva opustivše vše batožiště a tak tak stihnuvše svléci vše naskákali.
Smažení těl vystřídalo vaření jídel. Slunce pomalu zapadlo a jali jsme se hledat nocležiště. Sestupovali jsme údolím, až jsme našli dva krásné kamenné valy a po odstranění několika hoven (indiáni made by kráva či býk) jsme se v nich vyspali. Ještě před spaním padla nějaká káva, čajík, gum. medvídek, vysprávka zdí a odčervení. Během noci nám velice příjemně pofukoval nesnesitelný vichr z hor sycený pískem.
Den 7. - 9.8. (Sobota)
Ráno klasika: snídaně, odčervení. Robin smířený s tím, že ponese odpad min. dalších 15 km k další chatě, ho překvapivě vyhodil o 14.95 km blíž u chaty, kterou jsme paradoxně dříve neviděli, ani neslyšeli, ač u ní vrčela naftová elektrocentrála. Šli jsme lesem, přes kamínky, pak po skalách vzhůru, jak už to zde hold bývá, až jsme došli do sedla. „A co teď“, řekli jsme si. Zasedli jsme k poradě s pohoštěním a vymysleli následující plán.
Skupina A (HTL) sejde do údolí a skupina B ve složení MEPR přiběhne přes Ref. Ciuttulu di i Mori (1991 m), tam co skupina A seběhne. Zdařilo se a obě skupiny se ve zdraví srazili u mrtvé krávy v řečišti potoka,
ve kterém se v následujících km koupala kupa žabožroutů a jiné havěti. Poté, co se voda trochu pročistila, znečistili jsme Cascade de Radule i my našimi lesklými těly. Schrupli jsme si na rozpálených kamenech, když tu náhle z ničeho nic se přivalila zatažená obloha. Vystrašení, že bysme mohli zmoknout, jsme se raději vypravili k hotýlku.
Cestou ještě minuli kozí farmu a po několika km cesty lesem jsme narazili na civilizaci (hotel u silnice) Castellu di Vergio (1404 m). V hotelu jsme udělali základní nákup (chleba, sardele, jablka, chips, jogurt 3x ...) a na hajzlíku doplnili vodu. Znechuceni přilehlým kempem a pobíhajícími prasaty, jsme se opět jali vydat vstříc novým zítřkům. Dali jsme si 40 min ostré chůze lesem přes 40 vyschlých potůčků a 40 prasat,
kolem 40 padlých stromů a kamenů a přeskočili 40 indiánů a 40 m pod cestou a skálou vytvořili ze 40 rozbitých stromů a 40 vzrostlých stromů srub bez stěn a střechy. Prostě standardní ohrada ze šutrů a větví pro Paldu a Mixera proti čuníkům, ostatní zabrali již existující ohrádku. Uvařili večeře, odčervili, sežrali gum. rybičky. Před zalehnutím zahlédl Rob při močení hýbající se objekt (možnost trestaného recidivisty).
